Hlavní navigace

Modulace a vysílání

Sdílet

Vzájemné překrývání vysílaného signálu z jednotlivých vysílačů nemusí být vždy na škodu.

Souhrnný datový tok (multiplex) je před svým vysíláním ještě doplněn o údaje, sloužící k jeho zabezpečení proti chybám. Pak už směřuje k jednotlivým pozemním vysílačům, které se starají o jeho šíření éterem do svého okolí. Zde přitom odchází k jedné významné odlišnosti od klasického analogového vysílání: analogové vysílače, které by vysílaly na stejných frekvencích, by se vzájemně rušily, a proto musí vysílat na různých frekvencích. Naopak v případě digitálního vysílání nemusí používání stejných frekvencí vadit, ba právě naopak – jednotlivé vysílače mohou vysílat na stejných frekvencích (tvořit tzv. jednofrekvenční síť, SFN, Single Frequency Network), a svým vysíláním se vzájemně doplňovat a přispívat tak k lepší kvalitě obrazu a zvuku u koncového příjemce. Proto se pro digitální vysílání také buduje spíše hustší síť menších vysílačů, které vzájemně vytváří pokrytí určité souvislé oblasti (i se vzájemnými překryvy). Obvykle se umisťují do vzdálenosti max. 90 km od sebe.

To, proč se u digitálního vysílání jednotlivé vysílače vzájemně neruší ale doplňují, souvisí se způsobem šíření signálu, resp. s jeho modulací. Standard DVB-T předpokládá použití techniky OFDM (ortogonální frekvenční modulace). Její podstatou je rozdělení celého frekvenčního kanálu, které je k dispozici pro vysílání (typicky 8 MHz) na větší počet podstatně užších pásem – nejčastěji na 6817 dílčích pásem. Každé z nich je pak využíváno k vysílání samostatně, a to jakoby pomalu (s poměrně pomalu se měnícím signálem).

Smysl (relativně) pomalých změn přenášeného signálu v každém z dílčích pásem souvisí s odolností vůči všelijakým poruchám, rušení a hlavně odrazům (které způsobují známé duchy). Přichází-li takový odraz (nebo signál od jiného vysílače na stejné frekvenci), a jeho časový posun vůči hlavnímu signálu není příliš velký, může být takovýto vedlejší signál ještě správně přičten k hlavnímu signálu a může dokonce zlepšit jeho kvalitu, místo toho aby ji zhoršil (viz známé duchy u analogového vysílání).

Díky tomu dokáže digitální vysílání zajistit kvalitní příjem tam, kde podmínky nejsou zdaleka ideální a analogový příjem by byl špatný.

Neplatí to ale absolutně, digitální vysílání dokáže efektivně kompenzovat (eliminovat) resp. využít jen určitou míru vedlejších signálů (odrazů a signálů od dalších vysílačů na stejné frekvenci). Jakmile by například byly příliš časově posunuty (což souvisí např. se vzájemnou vzdáleností vysílačů), už by se to na zhoršení kvality obrazu a zvuku přeci jen projevilo.

Upozorníme vás na články, které by vám neměly uniknout (maximálně 2x týdně).