S možnými způsoby přenosu dat v rámci DVB-T souvisí i různé formy interaktivity, které digitální vysílání (podle DVB-T) nabízí. Můžeme si je odstupňovat takto:
- žádná interaktivita: příjemce (divák, resp. posluchač) si pouze jednorázově zvolí program, který ho zajímá a který chce sledovat. Jeho přijímač (set-top box nebo iDTV) pak z přijímaného datového toku průběžně extrahuje právě tu část, která odpovídá zvolenému programu, a zajišťuje jeho zobrazení.
- lokální interaktivita (též: malá interaktivita): takto se označuje situace, kdy si příjemce interaktivně vybírá z množiny dat, která je k němu vysílána opakovaně (stále dokola, na principu karuselu). Příjemce naopak nemá možnost si vybrat cokoli jiného, než to co již bylo pro něj předem připraveno v rámci karuselu (opakovaně vysílané množiny dat). Ilustrativním příkladem může být listování stránkami teletextu – požadovaná stránka se zobrazí až poté, kdy je znovu odvysílána (přijata).
- plná interaktivita: takto je označována situace, kdy je jednosměrný přenosový kanál DVB-T doplněn o zpětný kanál, obecně jakýkoli (například přes ADSL, dial-up, GPRS apod.), a příjemce má možnost nějakým způsobem ovlivnit i to, co je k němu vysíláno. Zde je vhodné zdůraznit, že zpětný kanál není součástí DVB-T, resp. standard DVB-T s žádným zpětným kanálem nepočítá, a plnou interaktivitu tedy sám o sobě nepodporuje. Existuje sice další standard (standard DVB/RCT, od: Return Channel Terrestrial), který již zpětný kanál zahrnuje – ale v ČR dosud nejsou žádné známky o tom, že by měl být implementován).
